častá otázka návštěvníků včelařských kurzů. Není to úplně pravidlem, že mne včely nebodnou. I když zřídka, tak včely bodají. Většinou do silnější kůže na prstech a moji vinou, když včelu omylem stisknu. Někdy stihnu bodající včele velmi rychle ucuknout a také se zranit třeba jiným způsobem. Takže bodne, ale ne až tak hluboko. Nejhorší a nejbolestnější bodnutí je do měkké kůže. Pak je zapotřebí co nejrychleji žihadlo seškrábnout. Nejlépe do 1 – 2 sekund. Jinak ruka také opuchne. Tím jak jsem už zvyklý na žihadla, opuchnu méně a po hodině se nateklá ruka vrací k normálu. Opravdu záleží, kolik si necháte napumpovat jedu do kůže 😉

Pokud chci mít jistotu a nemám náladu na žihadlo,

pracuji tak, abych včely důrazně kouřem upozornil na zásah a po té sleduji jak se včely na plástě resp. horních loučkách chovají. Zda zalezly do uliček, nebo jestli sledují ruku na kterou chtějí skočit 😉 Vždy se však držím pravidla, pokud to lze, jít do včel, když jsou dospělé včely venku a pracují. Prostě je hezké teplé počasí. A co činí včely méně bodavými je především pravidelná obměna matek ze specializované rozmnožovací stanice. Fotografie níže z roku 2014.

spad měli na podložkách v prosinci. Na fotografiích vidíme měl, která propadla uličkami mezi plásty na diagnostickou podložku. Malé množství krystalků cukru, značí přenos zásob do zimního chumáče. Včely krystalky cukru, které již nedokážou efektivně využít vynesou z buněk. Včely pevné suché zbytky považují za odpad. Někdy jsou krystalky přisuzovány krystalizaci zásob v kombinaci s medovicovou snůškou, nebo pozdnímu zakrmení včelstva. Také se mluví o nedostatku vody, ale není třeba se děsit, včely si poradí sami. Nemusí to být však také ani v jednom případě pravda. Na podložkách lze zahlédnout i samičky roztoče varroa.